Druhou exportní zemí, kam byly lokomotivy "Csörgő" z maďarské produkce Ganz-MÁVAG dodány, bylo exotické Tunisko. Šlo o konstrukčně velmi podobné lokomotivy jako řada M41 pro Maďarské státní železnice. V letech 1981-1985 tak bylo vyrobeno pro tuniskou společnost SNCFT (Société Nationale des Chemins de Fer Tunisiens) ve třech výrobních sériích DHM11, DHM13 a DHM14 celkem 30 exemplářů. Nejprve šlo o sérii lokomotiv typu DHM7 rozchodu 1 000 mm, které byly u nového vlastníka označeny jako řada 040-DL s pořadovými čísly 231-240. Ty se od maďarských lokomotiv lišily hlavně v tom, že jejich pomocný pohon byl hydrostatický a neměl vlakové topení. Další odlišností byly podvozky speciálně navržené pro africký provoz, které byly v Maďarsku po dobu 2 let testovány na lokomotivě M41.2145 . Tato série disponovala výkonem 1 324 kW a maximální konstrukční rychlostí 110 km/h. V roce 1983 požadovala SNCFT dalších 20 lokomotiv k vozbě nových expresních vlaků, a tak výrobce na přání zákazníka vyvinul dva nové typy lokomotiv - DHM13 a DHM14. Podle požadavků SNCFT bylo vyrobeno 5 lokomotiv pro normální rozchod koleje (řada 040-DH) a 15 lokomotiv pro rozchod 1000 mm (řada 040-DO) přihlédnutím k maximální povolené rychlosti 130, respektive 140 km/h. Obě tyto série byly vyroben s motorem o výkonu 1 765 kW. Na tomto snímku ze 6. února 1999 byla lokomotiva 040-DO-235 vyfotografována na hlavním nádraží hlavního města Tuniska, v Tunisu.
Za lokomotivou je řazena luxusní motorová jednotka taktéž od výrobce Ganz-MÁVAG, která byla společně s dalšími 19 exempláři do Tuniska dodána v roce 1979.