logo2Small
Jen těžko bychom v Evropě hledali jinou trať tolik poznamenanou politickými změnami a s tím souvisejícími změnami státních hranic, jako spojnice měst (dnešními názvy) Sighetu Marmatiei a Ivano-Frankovsk. V roce 1891 uzavřely rakouská a uherská vláda dohodu o výstavbě tratě z města Máramarossziget v horonouherské župě Máramaros (dnes Sighetu Marmatiei v Rumunsku) do Stanislau (dnešní ukrajinský Ivano-Frankovsk) ve východní Haliči, která byla tehdy součástí Rakouska. Stavba tratě byla zahájena v následujícím roce a dokončena už v roce 1895. Nová trať měla především velký strategický význam s ohledem na zhoršující se vztahy monarchie s carským Ruskem. Po vypuknutí 1. světové války byla východní Halič obsazena Ruskem a hlavní tratě byly přestavěny na široký rozchod. Později Rakousko-Uhersko získalo toto území dočasně zpět, následovalo opětovné obsazení Ruskem a při odchodu ruské armády v roce 1917 tato zničila mnohé viadukty na haličské části tratě. Po skončení války se důkladně změnila mapa oblasti: rakouská Halič připadla Polsku, jižní část trati nově procházela územím Československa (Podkarpatská Rus) a Rumunska. Ještě po roce 1918 pokračovaly boje mezi československými, maďarskými, rumunskými a ukrajinskými ozbrojenci, definitivně ovládla čs. armáda oblast až v roce 1920. Od roku 1923 tudy začal jezdit pravidelný rychlík Praha–Jasiňa. Vzhledem k tomu, že trať u Teresvy přecházela na jižní břeh řeky Tisy tvořící zde hranici s Rumunskem a zpátky na severní břeh se vracela za stanicí Valea Vișeului, provozovaly v tomto úseku ČSD peážní dopravu přes rumunské území. Obdobně rumunské vlaky projížděly peáží přes čs. území ze Sighetu Marmatiei přes Teresvu do Halmeu. V plánu byla dostavba tratě podél severního břehu - nejdřív pod československou správou, po obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem v roce 1939 pod správou maďarskou. Protože od roku 1940 připadlo Maďarsku i do té doby rumunské území jižně od Tisy, ztratila stavba této trati smysl. Východní Halič připadla SSSR a tamní úsek byl znovu přestavěn na široký rozchod, s postupem německých armád na východ se však vrátil na původních 1435 mm, což se pochopitelně změnilo v okamžiku, kdy se z oblasti stáhli ustupující Němci. Přechodem fronty poškozená trať byla znovu sjízdná, ovšem už jako širokorozchodná, od roku 1944; západně od Sighetu ale zatím zůstal normální rozchod. V letech 1946-47 vybudovaly CFR mezi Sighetu Marmatiei a Valea Vișeului čtyřkolejnicovou splítku s normálním rozchodem, ve stejném období byly ostatní tratě na nově ukrajinském území přestavěny na rozchod široký. Tím vznikl současný stav: z Teresvy vede širokorozchodná trať přes Sighetu Marmatiei a Valea Vișeului dále zpátky na severní břeh Tisy - v současnosti však už široká trať není využívána. Mezi Sighetu a Valea Vișeului je vedena splítkou po stejném tělese i trať normálního rozchodu - tudy vlaky stále jezdí, ovšem ve Valea Vișeului musí vykonat úvrať, neboť trať pokračující dále do rumunského vnitrozemí je zaústěna do stejného zhlaví této stanice. Současná podoba stanice Valea Vișeului je zachycena na fotografii pořízené pod bouřkovými mraky potemnělou oblohou dne 4.5.2017: osobní vlak R 4131 z Vișeu de Jos do Sighetu Marmatiei čeká na křižování s protijedoucím rychlíkem ze Sighetu Marmatiei do Bukurešti. Vlakový sulzer 62.1156 už objel soupravu a je tedy připraven odjet západním směrem. Ve stanicích mají vždy oba rozchody svoje kolejiště, splítkou jsou vedeny jen na širé trati. Část mezi staniční budovou až po čekající vlak je normálněrozchodná, vzdálenější koleje patří už nevyužívanému rozchodu širokému.
© Tomáš Paška

62.0888, Podu Olt

Místo: Valea Vișeului
Vlak: R 4131
Datum: 04.05.2017
flag RORumunsko  »  60, 62
84. fotografie z 84
Počet zobrazení: 2101