250 obr. z 291: (Zobrazeno: 564) GPS:       Komentáře (0)

Kliknutím na fotografii ji zobrazíte v plném rozlišení


ST43-364., Dziewięcierz - Werchrata
V místech, kde lišky dávají dobrou noc, uprostřed hlubokých lesů na v minulosti velmocemi určené a zcela historicky nepřirozené polsko-ukrajinské hranici, leží železniční stanice Werchrata. Ta byla po druhé světové válce určena jako jedno z míst, kde bude zbudováno překladiště mezi normálním a širokým rozchodem. Tak se i stalo v letech 1954-1956 a sloužilo k překládce především sypkých substrátů do roku 1982, kdy byl přechod do stanice Рава-Руська (Rava Ruska) dočasně uzavřen. K jeho reaktivaci došlo v roce 1994 a měl sloužit zejména k exportu polského uhlí na Ukrajinu. V současnosti překládkový terminál provozuje společnost EnergoSped a je využíván vesměs k překládce ukrajinského kaolinu, v menší míře pak i uhlí z dovozu. Kapacita širokorozchodného kolejiště u překládkových ploch je cca 100 vozů, ve skutečnosti se zde za den zmanipuluje ani ne polovina (terminál a celá stanice navíc funguje pouze v denních směnách od pondělí do soboty). K tomu slouží dvě překládkové plochy a rampy vybavené portálovými jeřáby, z nichž jednu vidíme na přiloženém snímku vlevo. Využívána je však v daleko menší míře než plocha druhá, ležící za autorovými zády. Tu zanedlouho obslouží "čmelák" Ukrajinských železnic a taktéž "rumun" ST43-364 dopravce PKP Cargo, který je rovněž hlavním aktérem snímku. Zajímavostí je, že v terminálu neslouží ani na jednom rozchodě žádná zvlášť pro tento účel určená posunovací lokomotiva, veškerý posun obstarávají stroje, dorazivší zde s nákladními soupravami. Není navíc výjimkou, že v případě nutnosti se posun s vozy provede bagrem. V minulosti samozřejmě oba rozchody měly své stále stroje, širokorozchodné "tamary" PKP za účelem oprav přejížděly do svého domovského depa v Żurawici oklikou přes ukrajinské území. 16. 2. 2018

ST43-366., Basznia
© Jan Hanzel

(Zavřít okno)
Vloženo: 2018-03-02