Pozorný cestující si před přistávacím manévrem na burgaském letišti všimne, kromě mořské hladiny, také vodní plochy rozdělené na menší "bazénky" tmavých odstínů. Jedná se o slané jezero Atanasovo o rozloze přes 7000 hektarů, nabízející velkou rozmanitost flóry a fauny. Díky vysoké slanosti zde byla v roce 1906 zahájena těžba soli extrakčním způsobem. Těžba zejména pro potravinářské a technické účely přetrvává dodnes, i přes vyhlášení oblasti jako přírodní rezervace již v 80. letech minulého století. Společnost Černomorski solnici umožňuje v malé části jezera i léčebné koupele ve formě přírodních lázní. Extrémně slaná voda narůžovělé barvy a černé bahno ze dna má prokazatelně léčebné účinky při léčbě a prevenci nemocí pohybového aparátu, kožních zánětů, křečových žil, nachlazení, doporučuje se při sartróze, artritidě, tendovaginitidě, diskopatii, podvrtnutí kloubů a ischias. Bahno také kromě hojení zkrášluje a omlazuje. Pro účely dopravy vytěžené soli z těžebních ploch do zpracovatelského závodu slouží úzkorozchodná drážka o rozchodu 600 mm. Zhruba do roku 2020 existovala cca 5 kilometrů dlouhá větev do severní části jezera, na které byly sezónně provozovány i výletní vlaky pro návštěvníky. Tato část je již vytrhána. V roce 2024 je provozní cca 2 kilometry dlouhá síť v jižní části, bezprostředně ležící vedle zmiňovaných lázní. Momentka z běžného pracovního dne drážky zachycuje situaci, kdy lokomotiva o interním čísle 4 přistavuje loženou soupravu na kolej k výklopu, zatímco sesterský stroj s číslem 3 již najel na prázdnou soupravu, kterou odveze k opětovné nakládce. Vlevo se chystá odjet Scania s již finálním produktem, zpracovaným v objektu solného mlýna. V minulosti byla sůl expedována i po železnici, jelikož v těsné blízkosti vede dnes již neprovozovaná železniční trať z Burgasu do Pomorie, resp. do Sarafova, s krátkou vlečkou po podniku.