První železniční trať na území dnešní Arménie byla vybudována v roce 1899 a spojovala Tiflis (dnešní Tbilisi) s Alexandropolem (dnešní Gjumri). Do samotného Jerevanu (tehdy Erivanu) dorazil první vlak v roce 1902. Nová trať tak propojila Jereven s Ruským impériem prostřednictvím území Gruzie. V roce 1908 byla dokončena další strategicky významná větev vedoucí z Jerevanu do Džolfy na hranicích s tehdejší Persií (dnešním Íránem). Přestože železnice již dlouhou dobu fungovala, Jerevan dlouho postrádal reprezentativní staniční budovu. Současná monumentální staniční budova byla vystavěna v letech 1952–1955 a slavnostně zpřístupněna veřejnosti 22. července 1956. Autorem architektonického návrhu byl Edmond Tigranjan. Objekt je proveden v neoklasicistním stylu s výraznými prvky arménské národní architektury, zahrnujícími zejména využití tufového kamene a dekorativních detailů. Dominantou stavby je věž s kovovým hrotem, na jehož vrcholu byl původně umístěn sovětský státní znak. V roce 1959 byla na náměstí před nádražím instalována ikonická jezdecká socha Davida ze Sasunu, legendárního hrdiny arménského eposu, která se postupně stala jedním ze symbolů města. V roce 1981 byla v bezprostřední blízkosti otevřena stanice metra Sasunci Davit, čímž se železniční nádraží proměnilo v klíčový dopravní uzel jerevanské metropole. V 90. letech došlo v důsledku regionálních konfliktů a blokády ze strany Turecka a Ázerbájdžánu k výraznému omezení mezinárodní železniční dopravy, s výjimkou spojení s Gruzií. Mnoho tratí tak zůstalo provozně nevyužito. Budova nádraží je zhotovena z červeného a růžového tufu, typického arménského sopečného kamene, díky němuž se Jerevanu přezdívá "Růžové město". V současné době slouží stanice pro pár vnitrostátních spojů a jeden mezinárodní spoj do Tbilisi (v létě prodloužený až k Černému moři do Batumi).
Na snímku pořízeném 22. října 2025 přijíždí "električka" ER2-985 jako vlak 681 [Gjumri–Jerevan] do jerevanské stanice.