Zajímavou českou stopu v rámci železničního světa nalezneme bezesporu v Albánii. Pro albánské železnice byly nejprve dodány lokomotivy T211.0, krátce poté také lokomotivy T435.0 a T458.1 na traťovou službu. S postupnou výstavbou dalších železničních tratí a nárůstem výkonů bylo potřeba objednat další lokomotivy, které nakonec tvoří nosnou řadu i dnes. Jedná se o lokomotivy T669.1, které ovšem konstrukčně vycházejí z lokomotiv T669.0. Do Albánie bylo dodáno celkem 62 kusů této řady v 15 sériích a jejich výroba probíhala od roku 1968 až do roku 1990, tedy pro představu do doby, kdy se pro ČSD již vyráběly první moderní lokomotivy řady 731.

Další zajímavou kapitolou byl samotný export a platba za vyrobené lokomotivy. Jelikož Albánie často nedisponovala dostatečným množstvím peněžitých prostředků pro zaplacení, některé stroje tak zůstaly i několik měsíců po vyrobení v areálu ČKD, některé lokomotivy byly splaceny formou barteru, nejčastěji za nerostné suroviny, zejména barevné kovy. Albánská normálně-rozchodná železniční síť se začala rozvíjet postupně po druhé světové válce, jedná se tak o jednu z nejmladších železničních sítí. Mezinárodní železniční napojení ze Škodry do Podgorice získala až v roce 1986. Do té doby byly všechny lokomotivy z ČSSR dováženy lodí do přístavu v Drači.

Toto je případ i lokomotivy T669.1041 na snímku, která byla vyrobena v roce 1983 s výrobním číslem 13077 v rámci největší 13 kusové série. V čele vlaku pro uzavřenou společnost přijíždí do stanice Papër kolem odjezdových návěstidel, ze kterých zbyly již jen torza.