Zkušenosti Rakouských spolkových drah (ÖBB) s provozem motorových lokomotiv řady 2045 byly velmi pozitivní, a proto se začalo uvažovat o pořízení výkonnějších lokomotiv, které by nahradily parní trakci. V roce 1955 představila společnost General Motors společně se svým německým partnerem, firmou Henschel, univerzální lokomotivu pro provoz na evropských železnicích. Jednalo se o kapotovou lokomotivu EMD 7707, která absolvovala sérii předváděcích jízd v Rakousku. Pozitivní zkušenosti z prezentace nové lokomotivy vedly ÖBB k objednání deseti nových skříňových lokomotiv se dvěma stanovišti strojvedoucího. V letech 1958 a 1959 byly dodáno deset lokomotiv, které dostaly řadové označení 2050. Uvnitř lokomotiv se nacházel dvoutaktní naftový motor 12-567C o výkonu 1 119 kW, který poháněl generátor, jenž vyráběl stejnosměrný proud pro čtyři paralelně řazené trakční motory. Lokomotivy byly vybaveny parním topným generátorem pro vytápění vozů. V roce 1961 a 1962 bylo dodáno zbylých 8 lokomotiv, čímž se uzavřela výroba tohoto typu lokomotiv a ÖBB tak ve svém stavu měly 18 kusů. Ty byly nasazovány zejména v okolí Vídně a Grazu. V prvních letech provozu byly lokomotivy nasazovány na tzv. Franz-Josefs-Bahn z Vídně do Gmündu. V průběhu let lokomotivy prodělaly několik úprav, kdy největší úpravou prošla lokomotiva 2050.002, u které byl vyměněn parní generátor za topný alternátor, což umožnilo elektrické napájení vozů. Ze zbylých lokomotiv byl postupem času parní generátor demontován a lokomotivy pak sloužily pouze v nákladní dopravě. Jedinou výjimkou byla právě 2050.002, která sloužila v osobní dopravě z Vídně do Drosendorfu. Právě na této trati byla zachycena dne 6. července 1989, když s osobním vlakem odjížděla ze stanice Zellerndorf. Pravidelný provoz lokomotiv řady 2050 byl ukončen v roce 2004, když byly nahrazeny novější řadou 2143. V současnosti existuje 12 z původně 18 lokomotiv a některé je možné spatřit v muzejním provozu.