Lokomotivy řady 20 patřily v té době mezi největší a nejvýkonnější parní lokomotivy na jižní polokouli. S 61 vyrobenými exempláři u Rhodesijských železnic (později Národní železnice Zimbabwe) šlo o čtvrtou největší vyrobenou sérii lokomotiv Garratt. Jednalo se o první a jedinou lokomotivní řadu v této zemi, která byla vybavena mechanickým přikládacím zařízením. Počátky provozu těchto lokomotiv byly velmi problematické, protože stroje trpěly na praskání rámů a topenišť. Na rozdíl od stejné řady provozované u Jihoafrických železnic, které měly rámy z lité oceli. Celkem bylo v pěti sériích vyrobeno 61 exemplářů, které byly označeny číselným intervalem 700 až 760. Od třetí série byly lokomotivy klasifikovány jako řada 20A, přičemž hlavní rozdíl byl v tom, že vnitřní běhouny měly větší průměr a celková hmotnost lokomotivy byla větší. Po rozdělení Jižní Rhodesie na Zambii a Rhodesii došlo k rozdělení i vozidlového parku. V Rhodesii zůstalo 15 lokomotiv této řady, které později doplnily ještě čtyři stroje ze Zambie. V provozu byly používány zejména při přepravách uhlí ze stanice Thomson Junction do Bulawayo a Victoria Falls. V letech 1978 až 1983 bylo několik lokomotiv v soukromých dílnách technicky upraveno, jednalo se mimo jiné o dosazení valivých ložisek. V rámci programu přestavby byly lokomotivy přeznačeny a čísla sjednocena do dvou bloků: 730–737 (řada 20) a 740–750 (řada 20A). Tři lokomotivy si ponechaly svá stará čísla: 746, 747 a 749. Vzhledem k přetrvávající obtížné ekonomické situaci v Zimbabwe zůstaly parní lokomotivy v provozu déle, než se původně plánovalo. Nakonec byly na počátku 90. let objednány nové dieselové lokomotivy a parní lokomotivy byly systematicky do roku 1994 stahovány z provozu. Na snímku ze 12. srpna 1981 byla zvěčněna lokomotiva 733 při posunu v depu při stanici Thompson Junction. Fyzicky se dodnes zachovalo v muzeu či na pomníku devět lokomotiv, přičemž stroj 740 ještě v lednu 2019 sloužil jako statický kotel v hale depa Bulawayo.