Granaiolo je malá vesnice patřící pod město Castelfiorentino v italském Toskánsku. Na snímku projíždí dne 25. března 2024 stanicí Granaiolo lokomotiva D 445.1083 v čele regionálního vlaku R 18207 [Firenze Santa Maria Novella – Siena]. Dominantou v pozadí je areál bývalého cukrovaru (Zuccherificio di Granaiolo), založeného v roce 1899. Závod, spravovaný společností Società Italiana Industria Zuccheri se sídlem v Janově, zpracovával cukrovou řepu pěstovanou v úrodném povodí řeky Elsa. K jeho umístění přispěla kombinace kvalitní zemědělské půdy, dostatku vody a bezprostřední návaznosti na železniční trať Empoli–Siena, která zajišťovala dopravu suroviny i hotových výrobků.
Během cukrovarnické kampaně, trvající přibližně tři až čtyři měsíce, probíhal provoz nepřetržitě ve třech směnách. Cukrová řepa byla nejprve do závodu svážena povozy taženými voly, později nákladními automobily a železničními vozy. Voda z řeky Elsa sloužila nejen k mytí řepy a technologickému procesu výroby, ale prostřednictvím soustavy čerpadel a vodních kanálů také k její dopravě uvnitř závodu. Ve vrcholném období zaměstnával cukrovar přibližně 500 pracovníků a představoval nejvýznamnějšího zaměstnavatele v širokém okolí. Podle dobových pramenů byl zdejší cukr díky kvalitě místní vody mimořádně ceněn a traduje se, že jej odebíral i Vatikán. Provoz cukrovaru byl ukončen v roce 1971 v důsledku zastaralé technologie. Od té doby areál chátrá a dnes patří k nejvýznamnějším opuštěným průmyslovým památkám v Toskánsku.