Ligne ferroviaire minière Est, v překladu Východní těžební trať, představuje přibližně 422 km dlouhou železniční osu navrženou pro napojení obřích ložisek fosfátů a železné rudy ve vnitrozemí (Tébessa, Djebel Onk a nově také Bled El Hadba) na zpracovatelské závody a exportní přístav v Annabě. Historicky byla trať využívána zejména k přepravě železné rudy a fosfátů, vedle níž zde probíhala rovněž osobní doprava. O elektrifikaci bylo rozhodnuto v roce 1929. Pro napájení trakčního vedení byl zvolen systém o napětí 3 000 V. Elektrizace probíhala v letech 1932–1933 a zahrnovala hlavní trať mezi Bône (dnešní Annaba) a Oued Kéberit. Součástí elektrizace byly rovněž vybrané důlní odbočky, sloužící zejména k obsluze významných těžebních lokalit v regionu. Hlavním důvodem byla mimořádně intenzivní přeprava železné rudy a fosfátů a velmi náročný profil trati. Původní elektrické lokomotivy zůstaly v provozu až do roku 1972 a byly nahrazeny poněkud netradičně v souvislosti s nástupem výkonných dieselových lokomotiv americké výroby od společnosti General Motors.
V roce 2016 byl obnoven elektrický provoz přibližně 75 km dlouhého úseku Bouchegouf – Souk Ahras. Trakci zde zajišťovaly elektrické lokomotivy řady 6FE, kterých SNTF provozovala celkem 14. Tyto lokomotivy, vyrobené společností GEC Alsthom v roce 1996, byly určeny zejména pro těžkou nákladní dopravu na východní důlní železniční síti. Přesný termín opětovného ukončení elektrického provozu na tomto úseku se nepodařilo zjistit. K postupnému útlumu elektrické trakce však pravděpodobně přispíval zejména nedostatek náhradních dílů a omezené možnosti údržby stárnoucích elektrických lokomotiv. SNTF ostatně uvádí, že v roce 2024 byly provozní pouze dvě lokomotivy, a to v místě nakládky v jednom z dolů. V době pořízení tohoto snímku již bylo trakční vedení na některých místech odstraněno či odcizeno.
Na snímku pořízeném 9. dubna 2026 mezi stanicemi Ain Tahmimine a Ain Affra je zachycena lokomotiva 060 DM 02 v čele mezinárodního vlaku AT1 [Annaba–Tunis].