V letech 1968 - 1972 vyrobila společnost Đuro Đaković ve Slavonském Brodu celkem 40 úzkorozchodných dieselových lokomotiv, které měly nahradit parní trakci v čele osobních i nákladních vlaků na tratích s rozchodem 760 mm. Prvních 25 lokomotiv bylo určeno vozbu nákladních vlaků a bylo jim u JŽ uděleno označení 740-001 až 025. Lokomotivy pro osobní dopravu byly vybaveny parním generátorem a obdržely čísla 740-101 až 740-115. Avšak postupné uzavírání úzkorozchodných provozů do roku 1979 znamenalo, že sotva desetileté lokomotivy zůstaly brzy bez práce. Do uhelných dolů v Banovići byly z výroby dodány čtyři kusy (106, 107, 108, 113). Jedna lokomotiva (108) byla v roce 1998 prodána rakouské společnosti SLB (Steiermärkische Landesbahn). Zbylé tři lokomotivy slouží dodnes v pravidelném denním provozu. Jejich náplní práce je vozba uhelných vlaků z dolu Grivice do třídírny a úpravny uhlí v Oskově. Uhelný revír Banovići se rozkládá v kantonu Tuzla a skládá se ze tří povrchových dolů: Čubrić, Turija, Grivice a podzemního dolu Omazići. Celkové zásoby uhlí v této lokalitě jsou přibližně 208 milionů tun hnědého uhlí, což z ní činí jednu z největších zásob uhlí v Evropě a na světě. Tato průmyslová trať (9 km) byla otevřena v roce 1947 a spojuje několik nakládacích míst hnědouhelného revíru s centrální úpravnou uhlí a násypkami na konci tratě s rozchodem 1435 mm. Jde o poslední provozní úsek tzv. Bosenského rozchodu. Současným provozovatelem dráhy a drážní dopravy je Rudnik mrkog uglja Banovići. Na snímku s 2. října 2019 veze prázdnou soupravu lokomotiva 740-107 a autor ji zvěčnil na dvoukolejném (!) traťovém úseku před stanicí Banovići.