Těžba uhlí v oblasti Kakanj sahá svými počátky do období na přelomu 19. a 20. století, kdy byla zahájena v době Rakousko-Uhersko. Samotná průmyslová produkce uhlí zde probíhá od roku 1902. V průběhu 20. století se kakanjský důl postupně vyprofiloval jako jeden z klíčových pilířů energetické infrastruktury bývalé Jugoslávie. Po ozbrojeném konfliktu v 90. letech prošel důlní podnik restrukturalizací a technologickou modernizací pod správou společnosti Elektroprivreda Bosne i Hercegovine.
Důl patří mezi významné producenty lignitu. Odhadované zásoby dosahují přibližně 440 milionů tun, zatímco roční produkce se pohybuje v rozmezí 0,9 až 1,5 milionu tun uhlí. Těžba probíhá kombinací hlubinného a povrchového způsobu, přičemž mezi hlavní lokality patří hlubinný důl Bištrani a povrchový lom Vrtlište. Vytěžené uhlí se vyznačuje vysokou výhřevností a je z převážné části (95%) určeno pro energetické využití v nedaleké tepelné elektrárně. Tato elektrárna s instalovaným výkonem okolo 450 MW představuje jeden z hlavních zdrojů elektrické energie v Bosně a Hercegovině. Úzké propojení těžby a energetiky se zásadním způsobem promítlo i do urbanistického vývoje města, které se rozvíjelo především v souvislosti s hornickou činností.
Významnou roli v logistice zde hraje železniční doprava. Přeprava uhlí z povrchového lomu je zajišťována prostřednictvím vlečkové sítě napojené na stanici Kakanj. Samotný vlečkový areál není rozsahem příliš velký. Manipulace s vozy v prostoru nakládky probíhá na dvou kolejích, z nichž jedna je vedena pod násypkami. Délka vlečky činí přibližně jeden kilometr, přičemž ve stanici Kakanj navazuje další asi 1,5 kilometru dlouhý úsek vedoucí k úpravně uhlí. Odtud je uhlí přepravováno pásovými dopravníky na skládku a dál do elektrárny. Provoz na vlečce zajišťují lokomotivy vyrobené společností CZ LOKO, konkrétně stroje 797.824 (dodaná v roce 2011) a 724.720 (dodaná v roce 2012). Jejich nasazení znamenalo zásadní technologický posun, neboť nahradily parní lokomotivy řady 62, které byly v provozu až do roku 2011. Během návštěvy výrobního závodu společnosti CZ LOKO projevil zákazník výrazný zájem o firemní nátěr SD-KD, který byl v dané době aplikován na právě dokončovanou lokomotivu 741.706. Tento barevný koncept jej zaujal natolik, že požadoval jeho použití i pro svou budoucí lokomotivu, a to ve shodné barevné kombinaci.
Na snímku z 21. ledna 2026 byla lokomotiva 724.720 vyfotografována v prostoru úpravny.
Zajímavostí této lokomotivy je, že se nejednalo o klasickou rekonstrukci původní 740. Z této řady byly využity pouze podvozky a palivová nádrž, zatímco rám byl nově vyroben a lokomotiva byla v podstatě postavena jako nové vozidlo. Tento přístup souvisel mimo jiné s tehdejším nedostatkem lokomotiv 740, které nebylo možné uvolnit pro přestavby. Lokokomotiva 724.720 zároveň představovala poslední kus tohoto projektu. Šlo však o technicky velmi vybavené (odpovídají traťovým lokomotivám řady 741.7/742.7), a tím i finančně náročné řešení. Výsledkem vývoje se následně stala řada 723.7, která zachovala, a vylepšila požadované provozní vlastnosti, avšak při nižších nákladech na výrobu, pořízení a údržbu, která byla vyvinuta s určením pro provoz právě na vlečkách, jako je ta v Kakanji.