Památník v Jablanici není klasickým pomníkem věnovaným padlým partyzánům, ale rozsáhlým memoriálním komplexem Bitvy na Neretvě, který připomíná jednu z nejvýznamnějších událostí jugoslávského partyzánského odboje během druhé světové války. Nachází se v místě, kde v březnu 1943 proběhl rozhodující přechod partyzánských jednotek přes řeku Neretvu. Na počátku roku 1943 zahájila německá armáda spolu s italskými, ustašovskými a četnickými jednotkami rozsáhlou operaci Fall Weiss, jejímž cílem bylo zničit partyzánské síly vedené Josipem Brozem Titem. Partyzáni se tehdy nacházeli v mimořádně obtížné situaci, protože spolu s bojovými jednotkami ustupovaly také tisíce raněných a nemocných. Navzdory obklíčení se jim podařilo zachránit přibližně 4 000 raněných.
Memoriální komplex byl slavnostně otevřen 12. listopadu 1978, při příležitosti 35. výročí bitvy. Otevření se osobně zúčastnil Tito, který jej vnímal jako jeden z nejvýznamnějších památníků partyzánského boje v celé Jugoslávii. Součástí komplexu se stal moderně pojatý muzejní objekt, pietní prostranství s věčným ohněm a několik venkovních památných míst. V době existence Socialistické federativní republiky Jugoslávie patřila Jablanica k nejnavštěvovanějším památníkům druhé světové války. Komplex spravovalo muzeum revoluce v Sarajevu a každoročně jej navštívily desetitisíce školáků, vojáků i zahraničních návštěvníků. V průběhu války v Bosně a Hercegovině v letech 1992–1995 byl areál poškozen a muzeum prakticky přestalo fungovat. Část sbírek byla ztracena, knihovna utrpěla značné škody a samotná budova byla zdevastována. Po skončení konfliktu převzala správu obec Jablanica a od roku 1997 začala postupná obnova celého komplexu. Významným milníkem se stal rok 2009, kdy byl památník prohlášen za národní kulturní památku Bosny a Hercegoviny. Díky tomu získal vyšší stupeň ochrany a možnost další obnovy.
Dnešní pohled na památník je odlišný od období socialismu. Zatímco v Jugoslávii byl symbolem oficiální státní ideologie, dnes je vnímán především jako připomínka jedné z nejdramatičtějších humanitárních operací druhé světové války na Balkáně.
Lokomotiva 73.018 není přímo spojena s bitvou na Neretvě v roce 1943. Do památníku v Jablanici byla umístěna až později jako symbol někdejší úzkorozchodné tratě v údolí Neretvy a jako připomínka dopravy, která byla s válečnými událostmi úzce spjata. Vzhledem ke společné správě Bosny a Hercegoviny rakouskou a uherskou částí Rakousko-Uherska bylo celkem 23 lokomotiv řady BHStB IIIb5 (pozdější řada 73) dodáno dvěma výrobci. Patnáct strojů vyrobil linecký závod společnosti Krauss, zatímco zbývajících osm lokomotiv pocházelo z budapešťské strojírny MÁVAG. Charakteristickým konstrukčním prvkem této řady byl podvozek Krauss-Helmholtz, který v kombinaci se dvěma bočně výkyvnými spřaženými nápravami umožňoval dosahovat vyšší tažné síly při zachování dobrých jízdních vlastností v obloucích horských úzkorozchodných tratí. Do současnosti se zachovaly pouze tři lokomotivy této řady. Stroj 73.018 je popsán výše, zatímco 73.002 je dochován jako muzejní exponát ve sbírce historických vozidel ve stanici Požega v Srbsku. Třetí dochovaná lokomotiva, 73.019, je v majetku Salzburger Lokalbahn. Je zachována v provozuschopném stavu, nese označení Ds 9 a je pronajata k Pinzgauer Lokalbahn. Na památku své historie nese na jedné straně původní označení BHStB, zatímco na straně topiče je opatřena pozdějším označením JŽ, připomínajícím její službu u jugoslávských železnic.
