Produkce kalcinované sody v Bosně a Hercegovině je koncentrována do strategického průmyslového uzlu v Lukavaci u Tuzly. Zdejší závod Sisecam Soda Lukavac (SSL), spadající pod turecký holding Şişecam, zaujímá pozici jediného výrobce svého druhu na Balkáně. S roční produkcí přesahující 600 000 tun lehké i těžké kalcinované sody a hydrogenuhličitanu sodného představuje společnost klíčový pilíř bosenského exportu.
Vzhledem k charakteru komodity je závod SSL existenčně závislý na železniční dopravě, která zajišťuje přibližně 85 % veškeré expedice. Zbývajících 15 % tvoří silniční přeprava, obsluhující primárně regionální trhy, jako jsou Srbsko a Černá Hora. Týdně je z Lukavace vypravováno průměrně 5 až 8 ucelených nákladních vlaků, přičemž hmotnost nákladu se pohybuje v rozmezí 1 200 až 1 500 tun čisté sody.
Exportní toky jsou realizovány dvěma hlavními koridory:
Severní koridor: Lukavac–Tuzla–Doboj–Šamac (státní hranice s Chorvatskem). Tato trasa slouží jako hlavní brána na trhy střední a západní Evropy.
Jižní koridor: Lukavac–Doboj–Zenica–Mostar–Čapljina–Ploče (Chorvatsko).
Zásadní zlom v logistickém řetězci nastal v říjnu 2024, kdy ničivé povodně v oblasti Jablanice eliminovaly trať do přístavu Ploče. Veškerá zátěž byla nuceně přesměrována na severní koridor přes pohraniční přechod Šamac. Tato trasa však nebyla na takový nárůst intenzity dopravy technicky dimenzována. Mnohé mostní konstrukce a propustky, postrádající od 90. let minulého století systémovou rekonstrukci, začaly vykazovat strukturální defekty, únavové trhliny a statickou nestabilitu. Následná revize provedená ŽRS po zimním období roku 2025 potvrdila závažné narušení statiky, včetně poklesu mostních pilířů v důsledku nestabilního podloží a nadměrných vibrací způsobených těžkými nákladními soupravami. Kritický stav infrastruktury si vyžádal zavedení restriktivních opatření, která zásadně limitují efektivitu přeprav. Zatímco třída tratě D4 připouští nápravový tlak 22,5 t, na kritických úsecích severní trasy byla zavedena omezení na 20 t, v nejkritičtějších bodech až na 18 t na nápravu. Toto opatření v praxi znamená nutnost redukce nákladu v jednotlivých vozech o 10–15 %, což zvyšuje náklady. Na mostních objektech vykazujících známky materiálové únavy byla maximální rychlost nákladních vlaků snížena na 20 km/h, v některých případech až na 10 km/h. Cílem těchto "pomalých jízd" je minimalizovat dynamické rázy do narušených konstrukcí.
Snímek dokumentuje jízdu uceleného vlaku s kalcinovanou sodou, který autor zachytil dne 6. dubna 2024 vestanice Lašva. V čele vlaku 48121 [Lukavac–Ploče] stanula lokomotiva 441.512. Stanice Lašva nese hluboký historický význam, neboť zde odbočovala z hlavní úzkorozchodné magistrály Bosanski Brod – Sarajevo trať směřující do vnitrozemí střední Bosny k městům Jajce a Donji Vakuf. Z Lašvy trať sledovala tok stejnojmenné řeky směrem k Travniku. Technicky nejnáročnější a zároveň nejproslulejší částí této sítě byl horský úsek překonávající sedlo Komar. Extrémní sklonové poměry v tomto terénu si vynutily instalaci ozubnicového systému. Provoz na úzkém rozchodu byl v roce 1975 ukončen.