Poválečná elektrifikace hlavních rakouských tratí nabrala rychlejší spád v 50. letech 20. století. Na mnoha místech tak elektrická trakce nahradila parní trakci a tato změna se tak obešla bez nutnosti pořizovat motorové lokomotivy. Existovalo pouze několik málo hlavních tratí, například tzv. Franz-Josefs-Bahn, kde se dostala ke slovu i motorová trakce, a to lokomotivy řady 2050. Vedlejší tratě byly stále doménou parních lokomotiv a právě ty se rozhodly Rakouské spolkové dráhy (ÖBB) koncem 50. let nahradit. Z toho důvodu ÖBB požadovaly lehkou univerzální motorovou lokomotivu. V té době tyrolská firma Jenbacher Werke AG (JW) vyvíjela prototyp čtyřnápravové dieselhydraulické lokomotivy označené 2043.01, později přeznačené na 2043.501. Uvnitř lokomotivy byl umístěn dvoutaktní dvanáctiválcový motor JW LM 1500V o výkonu 1104 kW. Uspořádání náprav bylo Bo´Bo´ a každá náprava byla samostatně poháněna vlastní dvoustupňovou vodou chlazenou hydrodynamickou převodovkou. Tento prototyp byl dokončen roku 1961 a od konce roku 1963 byl jako 2043.501 zkoušen u ÖBB. Ovšem složitost tohoto technického řešení vedla k množství závad a k sériové výrobě nedošlo. Zkušenosti s tímto prototypem však vedly k pokračování vývoje dieselhydraulické lokomotivy, ale bez individuálního pohonu náprav. V letech 1964 a 1965 vyrobila firma Jenbacher Werke AG čtyři stroje továrního typu JW-DH 1500, u ÖBB označené 2043.01 – 2043.04. Uvnitř lokomotiv byl opět použit dvoudobý dvanáctiválcový motor JW LM 1500V o výkonu 1104 kW, který poháněl hydrodynamickou převodovku Voith L 830r U2, dále byl ve strojovně umístěn dvouválcový čtyřtaktní motor JW 442K pro pohon kompresoru a dvoutaktní osmiválcový motor JW 400 pohánějící asynchronní generátor BBC MQ BEK 212/400 elektrického vytápění souprav. Každý z těchto motorů pracoval samostatně. Lokomotivy měly maximální rychlost 100 km/h a s nápravovým tlakem 17 t splňovaly podmínku ÖBB pro nasazení na vedlejších tratích. Po ověřovacím provozu těchto čtyř lokomotiv následovala v letech 1966–1970 výroba dalších 30 lokomotiv 2043.05 – 2043.34. Ty se od předchozích lokomotiv lišily delším rámem. V letech 1970–1977 pak bylo dodáno posledních 44 lokomotiv 2043.35 – 2043.77. Nutno poznamenat, že současně s výrobou lokomotiv řady 2043 probíhala ve firmě Simmering-Graz-Pauker AG (SGP) mezi léty 1965–1977 výroba 77 totožných lokomotiv továrního typu SGP-LDH 1500, u ÖBB označených řadou 2143. Ty se od řady 2043 lišily zejména jiným typem spalovacího motoru. Dohromady tak do roku 1977 ÖBB obdržely 154 motorových lokomotiv řad 2043 a 2143, které kompletně ovládly provoz na neelektrifikovaných tratích. Lokomotivy řady 2043 sloužily například v depech Wells, Villach, Innsbruck, Lienz, Knittelfeld, Krems a. d. Donau, Gmünd NÖ. Jistou zajímavostí byla v roce 1978 úprava čtveřice lokomotiv 2043.55 – 2043.58 pro provoz na Erzbergbahn, což je původně ozubnicová trať Eisenerz–Vordernberg ve Štýrsku, která byla se sklonem až 71 ‰ nejstrmější normálněrozchodnou tratí v Rakousku. Úprava lokomotiv spočívala v doplnění kolejnicových brzd a sledování rychlosti. Upravené lokomotivy dostaly označení 2043.555 – 2043.558 a sloužily na této trati zejména ve vozbě vlaků s železnou rudou. Postupný útlum provozu na této horské trati od konce 80. let znamenal ukončení provozu upravených lokomotiv 2043.5 a jejich přesun do depa Knittelfeld, kde byly zařazeny do provozu s dalšími lokomotivami řady 2043. To dokazuje i snímek z května roku 1990, kdy byla ve stanici Feistritz in Rosental zachycena lokomotiva 2043.556 s osobním vlakem 4982 z Rosenbachu do Klagenfurtu. Tato lokomotiva byla v roce 1993 zpětně upravena a dostala označení 2043.056. Zrušena byla začátkem roku 2016 po 42 letech od výroby. Většina lokomotiv řady 2043 začala být z provozu odstavována po roce 2002, kdy ÖBB začaly dostávat nové motorové lokomotivy typu ER 20, u ÖBB řada 2016. Poslední lokomotivy 2043.005, 010 a 062 dojezdily u ÖBB koncem února roku 2020. Několik lokomotiv bylo zachováno pro muzejní účely.